Pája`s blog

Dneska jsme vyjimecne skoncili driv (kolem 18:00), tak mam cas neco malo napsat.

Stridaji se nam tenhle vikend turnusy, dneska vsichni mali Amici odjeli a zitra prijedou novi. Vyhodou je to, ze uz jich nebude tolik (140–>110), tak snad budu mit malinko vetsi pauzy. Pomalu, ale jiste konci paty tyden, tak musim prezit jeste tri a uz budu doma. Az dneska jsem si uvedomil obrovsky dulezitou a taky prijemnou skutecnost. Ta silena prace tady v kuchyni mi prinasi velkou “dusevni hygienu”. Cely rok jsem se stresoval kvuli skole, jak se vratim, tak se budu zase stresovat kvuli skole:), no ale tady me jeste zadna nervozita nepotkala. Nemam zadnou odpovednost. Proste mi nekdo rekne:”umyj padesat hrncu”, tak to udelam, nemusim nad nicim premyslet a nic resit. Verim, ze si muj mozek pekne odpocine a diky tomu bude schopny pristi skolni rok slapat jako svycarske hodinky.

Tady na SHOHOLE mame dva oficialni jazyky, anglictinu a spanelstinu. Dale je ve vetsi mire zastoupena francouzstina a Madarstina. Myslim, ze je to pro deti velmi dobra zkusenost, potkavat se s vrstevniky, co pochazi z druheho konce sveta a mluvi jinym jazykem. Dalsim velkym rozdilem mezi detmi je majetek jejich rodicu. Vetsina pochazi z bohatych rodin (camp stoji 2700USD na dva tydny), no ale pak je tu taky skupina (asi tretina), ktera se sem dostala pres CAMP SHOHOLA FOUNDATION (fond, ktery financne podporuje socialne slabsi).

Maleho Amika rozpoznate mezi detmi vsech moznych narodnosti vetsinou ihned. Ne podle jazyka, ne podle barvy kuze, ale podle velkeho, znacne se rozvijejiciho tukoveho polstare v oblasti bricha. Proste borec 10 roku, na prvni pohled uplne obycejne, normalne vypadajici decko, no pak si na plazi sunda triko a me na prvni pohled trkne do oci bricho, za ktere by se u nas nemusel stydet kdejaky pivar. Amici (vetsina z tech, co jsem dosud poznal) sou zvykli na to, mit vseho moc: moc jidla, moc Coca Coly, moc obleceni, moc baseballu… Navic si o sobe dost mysli, ale za to nemuzou, to je vina medii a vubec cele kultury. Kazdy tady do tech malych decek chrli vsichni vrchem spodem, jak jsou nejlepsi. A pritom to vubec neni pravda. Je prirozene, ze pokud se ma spolecnost po nejakou dobu dobre, tak zlenivy (Obavam se, ze tato situace nastava i u nas). Presto bych Amikum pral, aby si uvedomili, ze zivot nemusi byt nutne jen o konzumu a taky ze zkratka nemusi byt ve vsem nejlepsi.

Tento článek byl publikován dne 22. 7. 2007 (Sunday) v 8:26 pm v rubrice Amér. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.