In the last spring (spring 2009), me and Bara we discussed very deeply the programme of our forthcoming summer. We wanted to be together and enjoy something new. Firstly we decided to apply for the work as campleaders at the Camp Shohola (US, Pensilvania), where I had already been before. The whole application-procedure consisted of one telephone-call with the director of the camp, who remembered me well. Because our relationship lies in affinity, everything was absolutely smooth. To be precise, there was one obstacle: at that time I was not sure if I would be able to finish my bachelor studies in the June. If not, then it would not have been able to go to that camp. And because I usually hold rather pessimistic view, possibility of going to Shohola felt down very quickly.

  The runner-up at our list of summer activities that we wanted to try was the similar summer camp like above, but in the Great Britain. The big advantage caused the fact that it was possible to be hired there just for one month (it caused no problem even if I would have failed to finish my Bachelor exams). The application procedure went without troubles, the long call with the director of the camp was very pleasant but then the contract was not offered to us. Why? Even now I do not know as I am sure there are not so many better candidates than us (we both spent time in English-speaking country, we hold CAE, we are really experienced at working with kids…).   As time flew, the range of possibilities went narrower. Bara suggested the participation at the working camp. Working camp means that you work voluntarily for a good purpose (generally sayingJ). I hesitated a little bit as I preferred taking the adventurous hiking trip through the Mountains in Romania, but Bara persuaded meJ So through the Czech organisation Duha we applied for the camp in Obedska Bara, Serbia. After the payment of the registration fee (about 60 Euro per head), there was absolutely no problem to get the spot at the workcamp we wanted. We opted for the working in the nature reservation Obedska Bara. Our Czech organisation informed us later about the obligatory orientation, but we did not attend it, because I treated it as a wastage of time(I had been finishing my B.A. that time, so there were more important thing to do).   I arrived to the Belgrade directly from the Düsseldorf, where I had taken my language summer school. The first thing that I recognised was the outrageous fact that many people smoked. OK, no problem when local peasants smoke in the dirty pub, but there smoked some people directly in the terminal building at the airport! The second thing that hit me directly was the temperature. Later I heard it went beyond 35 grades that day. But these two tiny things really did not disturb my arousal of being in the country I had never been to. In a few minutes, Bara arrived (she took the plane from Prague) and we went to the city. We have one day and a half for exploring the Belgrade.  It would have been very difficult to get oriented there, but I have to underline that we got the very best set of information from the organisators of our camp prior to the camp so thanks to that we did know all the vital information that backpackers need. Belgrade was picturesque and calm in the daylight and really hot-tempered at night. Our first night in

Next day, the camp began. We arrived to the small village “Kupinovo”, located in the west from Belgrade. Just after arrival we realised that we would live in the very centre of the village in one of the local houses. That impressed me a lot. We got the information at the beginning that we would be accommodated in the local hotel, but this style of living was great deal better. We met our two coordinators, and by that time I was sure that whole camp would be OK. Both of them did their best to make our stay as pleasant as possible. The whole first evening went very smoothly in the cosy mood of introduction the members of the camp to each other. To sum up there were 2 coordinators (from Serbia) and about 14 workers (from Europe with one exception from Japan). 

The next day we endured the work for the first time. Local guys with chainsaws were cutting down the small trees and other vegetation in one part the Obedska Bara, and we were expected to collect it and burn on the piles. It was physically-demanding, but we did it just for 5 or 6 hours a day, so no drudgeryJ. Evenings we had spare time. First few days I was tired a lot because of the sun, which hit me with its rays severely. So after the work, I enjoyed the lunch, then I took one beer and fell asleepJ. Concerning the food, we were treated as kingsJ or rather great deal better. For every lunch and dinner we commuted to the local restaurant, where the local delicacy by the local people were served. Our cook said us at the beginning that she would care of us like of her family. Well, she was right. The food was delicious. She cooked usually about 40 portions for us (I do not exaggerate now), so there was no problem to make yourself full.

After a few days I realized the well-known fact that the combination of very hot weather and beer did not lead to the freshness, so I reduced drinking (a little bit) and with Bara we started to explore Kupinovo. From my point of the view, Kupinovo ist just crazy (even if I am used to living in Želechovice, which is not ordinary village as well). In Kupinovo, you could get haircut and shaving for 3 Euro. In local chinese shop, you can buy everything (there were thing that I had not known before that such things could be selled). At the street it is no exception to see the small guy driving tractor. When I needed Internet, I asked one guy in the shop, he told me “just a few people have internet there, but one of them are my relatives.” So he took me to the house of his uncle, here I got food, drinks and of course the internet-access as well. This whole story happened just because of the fact, that I wanted to download a few pictures for the presentation of Czech Republic to the others. And so on… Kupinovo is just crazy.The weather was no so hot during the camp, which was really good for me. On the weekend, we made the trip to the Belgrade. Both our coordinators live there and that fact acted as an asset, because they were able to provide us with really interesting information. At the end of the camp, the minister of Environment responsible for the big part of Serbia came and worked with us (actually, he worked really hard). In Czech Republic it is impossible I am afraid. As time flew, our camp was going inevitably to the end. I was very satisfied as I met very interesting people and recognized the way of life in the countryside in Serbia. Right after the camp, we went to the Hungary, town of Szeged, to see our good friend, but that is a different story…

V Düsseldorfu nic nového. Nemůžu najít učebnici, tak doufám, že mi ji akorát někdo omylem sbalil do tašky a nebudu si muset kupovat novou…

Určitého rozptylu čeští bookmakeři dosahují v odhadu, zda se TOP 09 v říjnu dostane do PS. Fortuna kladnou odpověď ještě nedávno ohodnocovala kurzem 1,96 (čehož jsem nemohl nevyužít). Sazka nabízí 1,7 a Chance 1,65. Fortuna dneska večer zareagovala a stáhla kurz na 1,57. Jsem velmi zvědav, jak se daná situace bude dále vyvíjet, nicméně podle aktuálního průzkumu STEM Kalouskovi vzrostla popularita a dostal se mezi 5 nejoblíbenějších politiků (Schwarzenberg si drží pro něj již tradiční druhou příčku hned za Sabotkou), navíc do TOP 09 “přebíhají” další a další vlivní lidovci, Kalousek jedná z několika zámožnými podnikateli v čele s Bakalou o možném sponzoringu… Kurz na to, že se TOP 09 dostane do PS, bude podle mě stále mírně padat, ke konci příštího týdne by se mohl pohybovat okolo 1,55 a tudíž kurz nabízený aktuálně Sazkou stojí za zvážení.

Co se týká vítěze voleb, tak zde se SK ve svých odhadech shodují - favorizují ČSSD (kurz 1,4 na vítěství) na úkor ODS (2,5). Nicméně poslední průzkum agentury STEM tvrdí, že preference obou nejsilnějších stran jsou shodné (SK podobným průzkumům evidentně moc nevěří, den po vyhlášení tohoto výsledku kurzy zůstaly identické), navíc Paroubkovi klesá popularita, ze současného trendu bych si troufnul usoudit, že během následujících 8-10 dnů kurz na ČSSD mírně vzroste a na ODS klesne, nicméně bude to změna tak o jeden, respektive dva desetinné body (1,5 vs 2,3).

Tak uvidíme

Komise u státnic byla moc hodná a příjemná. Dějiny ekonomických teorií, výsostný obor nedávno zesnulého pana Profesora Sojky,  zkoušel dle očekávání pan Profesor Mlčoch a pan  Docent Půlpán. Měl jsem štěstí na los, vytáhl jsem si velmi rozsáhlou otázku (neoklasika po 30. letech), tak jsem před Prof. Mlčochem mluvil, mluvil, mluvil, nenechal si skákat do řeči, a jednička byla na světě. Zkouška z Mikra byla nejpříjemnější, obecně mi přišlo, že čím “vyšší” otázka, tím těžší, protože pro její znalost je třeba částečně demonstrovat znalost i otázek předchozích. Otázek bylo 30, já si vytáhl číslo 3., takže úplná pohodovka. V makru padla kosa na kámen, AD-AS model pro otevřenou ekonomiku byla pro mě takřka noční můrou, se zkoušejícím Michalem Hlaváčkem jsem celkem bojoval, ale nakonec to taky na tu jedničku stačilo. Obhajoba BP byla v takovém bojovnějším stylu, jedničku jsem měl díky příznivému posudku od oponenta (Docent Jiří Havel, náš budoucí reprezentant v EP) jistou, ale s navrženou děkanskou pochvalou pan Prof. Mlčoch nesouhlasil, tak jsme se (v mezích vší slušnosti samozřejmě:)) přeli o přidanou hodnotu mojí práce, no nakonec to dopadlo dobře. Postátnicová piva (a že jich nebylo málo) chutnala dobře, jelikož jsem předtím dva týdny nepil žádný alkohol (to je na mě už dost dlouhá doba). Teď si budu pár dní užívat, zasloužím si to

Následující rok bude asi trošku cestovní, kus léta zaplní letní škola v Düsseldorfu, příští školní rok “Erasmus” v Linzi (uvozovky používám proto, protože to za “zahraniční studium” moc považovat nebudu, vlakem budu ze Zlína v Linzi za zhruba stejně dlouhou dobu jako v Praze), příští prázdniny asi padnou na práci na chlapeckém táboře v US, i když to je ještě daleko…

Jiří Novák je novým přírůstkem do našeho institutku. Narodil se ve Zlíně, výšku studoval ve Švédsku se studijními zastávkami v Anglii a USA. Na IES přednáší Financial accounting, stojí to za to. Náročné, ale přínosné. Pan Novák látce rozumí, brousí přednášky k dokonalosti a je ochotný pro jakoukoliv konzultaci.

Barbara Gebiczka je Polka ovládající polský, český, anglický, španělský a kdoví jaký další jazyk. Studuje v doktorském studiu na Cerge-Ei, u nás přednáší Introductory Econometrics. Látku přednáší výstižně a názorně, jen by mohla být trošku více přísnější.

Pan Doc. John je kabrňák. Matematika je super předmět s velkou přidanou hodnotou, Matematika V. není vyjímkou. Trochu smutním při představě, že příští semestr už žádnou matiku mít nebudu.

Prof. Sojka je skutečně profík v oboru Historie ekonomického myšlení. Na přednášce (bohužel takřka nenavštěvované většinou studentů) se člověk dozví hodně zajímavého.

Výčet ostatních předmětů dělat nebudu, ale v podstatě se mi líbí všechny. Jen přednáška z ekonometrie by nemusela být tak náročná:), holt už si tu lineární algebru moc nepamatuju. Do školy chodím moc rád, příjemná atmosféra spojená s kvalitními přednáškami dělá svoje…

V Želechovicích vznikly snahy o osamostatnění a po kvalitní přípravě se v klíčovém referendu projevilo přes 90 % hlasujících pro odtržení od Zlína, to je vcelku jednoznačný výsledek. Odtržení posílilo další sdružení bojující za větší pravomoce svých obcí, nahlas se začíná ozývat Kostelec, Klečůvka, Příluky a další. Obyvatelům těchto příměstských částí způsobí menší kulturní šok návštěva obcí za hranicí krajského města, které jsou na tom ve většině případů mnohem lépe (Lípa, Hvozdná). Od Zlína se v minulosti už odtrhly Otrokovice, městu hraje do karet, že dle aktuálního zákona se může odtrhnout jen obec s více než 1000 obyvateli, tuto hranici ne všechny zmiňované části překonávají. Nicméně v Lužkovicích dokazují, že pokud člověk bojuje a vytrvá, tak má naději změnit situaci alespoň mírně k lepšímu.

Kostelec
Zelechovice
Luzkovice-Zelechovice
Klecuvka
Zelechovice-paseky