Operace Chiméra: report ze supertajné vojenské akce
Ve vojenském prostoru kousek od Bystřice pod Hostýnem se nachází tajná základna SVYŠŤ. Pro vysoké utajení projektu, který zde probíhal, se musela často střídat posádka, aby se žádný voják nedovtípil, co se tam vlastně děje.
Jedno takové rutinní střídání proběhlo 13.7.2008. 52 rekrutů s hodností vojín dostalo na starosti 8 četařů, dále se na základně nacházely dva kuchaři s hodností kapitána, jeden zdravotník s hodností poručíka a dva majoři Pavel a Brutus koordinující činnost a aktivity celé základny. Do prostoru měly povolený vstup dva další lidé, vědec bez vojenské hodnosti Ježekson a jeho půvabná asistentka Nataša.
Po nafasování vojenské výzbroje a výstroje(uniforma, lodička, psí známka, vojenská knížka atd..) a po vstupních procedurách jako třeba focení, vážení a krevní testy se okamžitě začalo s výcvikem vojáků. Na úvod byly nutné vzdělávací kurzy, aby vojíni věděli, jak se chovat při různých typech poplachů, jak se starat o údržbu základny, jaká jsou úskalí vojenské etikety.. Dále každý jednotlivec musel projít velmi náročným přijímačem, kde se testovali v mnoha disciplínách fyzické i psychické schopnosti. V průběhu celého výcviku si mohli rekruti dělat různé speciální zkoušky a kurzy a tím si zvyšovat svoji hodnost. Vojíni byli rozděleni do 4 čet a tyto čety spolu začaly soupeřit o to, která bude nejlepší a tím pádem získá po zaškolení největší podíl na řízení základny. Po jisté době se rekrutům podařilo přesvědčit školitele o svých kvalitách a tím pádem mohli převzít základnu do svých rukou. To sebou neslo i částečné prolomení informačního embarga kolem výzkumu, kvůli kterému základna vlastně existovala. Vědec Ježekson naznačil, že vyvíjí supertajnou chemickou zbraň Ťerpium.
Bohužel, rekruti nezvládli svoji roli. První noc po jejich nástupu ke kormidlu na základnu zaútočili teroristé, kteří se zmocnili části stroje na výrobu Ťerpia. Celý vojenský tábor musel být okamžitě vyklizen kvůli možnému úniku látky do prostoru. Ten se poté potvrdil a armáda proto dala celou oblast neprodyšně vojensky uzavřít. Byla tu jediná šance: vystopovat teroristy a sebrat jim onu součástku zpět. Navíc, byli jsme v karanténě, a tudíž jsme ztratili kontakt s okolím. Naštěstí nám armáda nepravidelně shazovala padák s jídlem a poštou.
Jediným záchytným bodem, o který jsme se mohli opřít, bylo video zachycující ony hledané teroristy, které se našim výzvědným složkám podařilo získat. Po důkladné analýze zjišťujeme, že dokument byl pořízen v oblasti vrcholu Kelčského Javorníku, proto hned vyrážíme tam. Zde v teroristickém úkrytu nacházíme zprávu posílající nás za překupníkem do Bystřice, ten nám sděluje vysílací frekvenci, na které teroristé komunikují. Proto k nám armáda vysílá telekomunikačního experta, který nám sestrojí přijímač onoho signálu. Teroristické zprávy ale nejsme schopni takřka vůbec rozluštit. Jedné noci teroristé unáší oba majory. Ti mají naštěstí přímo v těle implantovány čipy umožňující sledovat jejich polohu, tudíž se za nimi vydává okamžitě záchranná výprava. Ta je po mnoha překážkách nakonec objeví (ve vězení, do kterého se dá dostat jedině velmi úzkou skalní průrvou dlouhou 50 metrů -viz Skalisko Smrdutá, Hostýnské Vrchy). Teroristy zajmou a odvedou do tábora, kde se po dlouhé diskusi s teroristy zjistí, že zbraň je tak nebezpečná, že nemůže nikomu, tudíž ani armádě prospět (long live humanism!!:)), a tak ji pomocí obrovské detonace spojené s mnoha pyroefekty zničíme, vše bujaře oslavíme a odcházíme do civilu.
Fotky dodám velmi brzy