Pája`s blog

Přesně tak by se dal parafrázovat současný vztah mezi Želechovicemi a Zlínem. Mnoho městských částí se chce od Zlína odtrhnout, Želechovicím se to v referendu povedlo. Na začátku příštího roku ono odtržení bude dokonáno, nyní se Zlín snaží na poslední chvilku urvat, co se dá. Proto našim dvěma hasičským sborům chtějí sebrat jejich auta, no vlastně ne, nechtějí je sebrat, ale pouze “vyměnit za techniku srovnatelné kvality”. Škoda 1203 určitě kdysi byla dobrým autem, nicméně už je za zenitem, naši hasiči ji měli mnoho let zpět, pak dostali nové auto, které teď musejí podle města “vrátit”…

Ve vojenském prostoru kousek od Bystřice pod Hostýnem se nachází tajná základna SVYŠŤ. Pro vysoké utajení projektu, který zde probíhal, se musela často střídat posádka, aby se žádný voják nedovtípil, co se tam vlastně děje.

Jedno takové rutinní střídání proběhlo 13.7.2008. 52 rekrutů s hodností vojín dostalo na starosti 8 četařů, dále se na základně nacházely dva kuchaři s hodností kapitána, jeden zdravotník s hodností poručíka a dva majoři Pavel a Brutus koordinující činnost a aktivity celé základny. Do prostoru měly povolený vstup dva další lidé, vědec bez vojenské hodnosti Ježekson a jeho půvabná asistentka Nataša.

Po nafasování vojenské výzbroje a výstroje(uniforma, lodička, psí známka, vojenská knížka atd..) a po vstupních procedurách jako třeba focení, vážení a krevní testy se okamžitě začalo s výcvikem vojáků. Na úvod byly nutné vzdělávací kurzy, aby vojíni věděli, jak se chovat při různých typech poplachů, jak se starat o údržbu základny, jaká jsou úskalí vojenské etikety.. Dále každý jednotlivec musel projít velmi náročným přijímačem, kde se testovali v mnoha disciplínách fyzické i psychické schopnosti. V průběhu celého výcviku si mohli rekruti dělat různé speciální zkoušky a kurzy a tím si zvyšovat svoji hodnost. Vojíni byli rozděleni do 4 čet a tyto čety spolu začaly soupeřit o to, která bude nejlepší a tím pádem získá po zaškolení největší podíl na řízení základny. Po jisté době se rekrutům podařilo přesvědčit školitele o svých kvalitách a tím pádem mohli převzít základnu do svých rukou. To sebou neslo i částečné prolomení informačního embarga kolem výzkumu, kvůli kterému základna vlastně existovala. Vědec Ježekson naznačil, že vyvíjí supertajnou chemickou zbraň Ťerpium.

Bohužel, rekruti nezvládli svoji roli. První noc po jejich nástupu ke kormidlu na základnu zaútočili teroristé, kteří se zmocnili části stroje na výrobu Ťerpia. Celý vojenský tábor musel být okamžitě vyklizen kvůli možnému úniku látky do prostoru. Ten se poté potvrdil a armáda proto dala celou oblast neprodyšně vojensky uzavřít. Byla tu jediná šance: vystopovat teroristy a sebrat jim onu součástku zpět. Navíc, byli jsme v karanténě, a tudíž jsme ztratili kontakt s okolím. Naštěstí nám armáda nepravidelně shazovala padák s jídlem a poštou.

Jediným záchytným bodem, o který jsme se mohli opřít, bylo video zachycující ony hledané teroristy, které se našim výzvědným složkám podařilo získat. Po důkladné analýze zjišťujeme, že dokument byl pořízen v oblasti vrcholu Kelčského Javorníku, proto hned vyrážíme tam. Zde v teroristickém úkrytu nacházíme zprávu posílající nás za překupníkem do Bystřice, ten nám sděluje vysílací frekvenci, na které teroristé komunikují. Proto k nám armáda vysílá telekomunikačního experta, který nám sestrojí přijímač onoho signálu. Teroristické zprávy ale nejsme schopni takřka vůbec rozluštit. Jedné noci teroristé unáší oba majory. Ti mají naštěstí přímo v těle implantovány čipy umožňující sledovat jejich polohu, tudíž se za nimi vydává okamžitě záchranná výprava. Ta je po mnoha překážkách nakonec objeví (ve vězení, do kterého se dá dostat jedině velmi úzkou skalní průrvou dlouhou 50 metrů -viz Skalisko Smrdutá, Hostýnské Vrchy). Teroristy zajmou a odvedou do tábora, kde se po dlouhé diskusi s teroristy zjistí, že zbraň je tak nebezpečná, že nemůže nikomu, tudíž ani armádě prospět (long live humanism!!:)), a tak ji pomocí obrovské detonace spojené s mnoha pyroefekty zničíme, vše bujaře oslavíme a odcházíme do civilu.

Fotky dodám velmi brzy

Na tábor ve vojenském hávu, který s kámošem Vaškem Brutusem organizujem, sháníme jakékoliv napodobeniny či nefunkční kousky vojenských zbraní pro utužení táborové motivace. Nemůžem nic nikde sehnat. Nemáte někdo něco, případně nevíte o někom, kdo by něco takového pro dobrou věc na chvilku pujčil či levně prodal ?

Od středy jsem tělu nedopřál žádnou náročnější sportovní aktivitu, tak bylo dnes hezky odpočinuté a tudíž připravené na mučení, jehož průběh se mi zrodil v hlavě během poledne.  Po vydatném obědě (těstoviny, vajca, sýr) balím batoh a vyrážím do posilovny. Při cestě mi probleskne dvakrát hlavou, že su magor, protože nikdo jiný by se dobrovolně nezavíral do místnosti plné zpocených chlapů ve starých natržených tričkách (na Větrníku je dobrá posilovna:), skutečných posiloven je v Praze jako šafránu, jsou mnohonásobně přetlačeny tzv. fitness centry, která lákají návštěvníky pod sliby zlepšení postavy, žel o skutečné železo v podobě těžkých jednoruček tak člověk moc nenarazí, o kleci na dřepy ani nemluvě. No dost už kritiky. Praha se mi prostě asi nikdy líbit nebude.

V posilce je jen pár lidí, vesměs se od vidění známe, všichni se vzájemně povzbuzujou, pohoda:) Já uléhám na benchovou lavici a provádím první sérii. Potom druhou, třetí, čtvrtou…. Tělo je odpočinuté, tak reaguje skvěle, ani známka únavy.  Na poslední sérii se nechávám radši jistit, a prsní svaly dostávám do stavu šoku.  Dál jsou na řadě dřepy. Momentálně jsem zvyklý je cvičit na multipressu, abych moc nešidil techniku. Po třech sérkách s překvapením zjišťuju, že můžu přidat závaží nad plán:) Následují přítahy v předklonu, kde již cítím únavu z mnoha nekonečných sérií dřepů, pátou sérii dokončuji s obtížemi. V místnosti se místo trapného techna začíná linout z reproduktorů hlasitá a hlavně “uřvaná” rocková hudba a já se pomalu dostávám do stavu, který je mi tak dobře znám z šílených tréninků absolvovaných v želechovické činkárně. Přichází na řadu ničení ramen v podobě toho nejklasičtějšího cviku na ně, tj. tlaky s jednoručkama vsedě. Dal jsem si šest sérií do mrtva. Už se mi dělají mžitky před očima trošku, po těžkých dřepech se totiž nahrne krev do hlavy  a to pak v následujících desetiminutovkách způsobuje takové zajímavé stavy. Už chci jít pryč a dát si banán a tvaroh, ale lidi okolo mě motivujou ještě k pokračování. Dneska nebyla v posilce žádná holka. To je výhoda. Když jsou tam samí chlapi, tak je to prostě o dost jiná atmosféra, no a hlavně se nikdo nestydí za to, že se občas trochu hlasitě projeví a zařve si, když mu dochází šťáva u posledního opakování. Beru si z-osu, nakládám od oka závaží, aby toho bylo “tak akorát” na pět sérií, a se super pocitem, že už mi dochází síly a já su přitom ochotný pořád bojovat, dělám jedno opakování za druhým. Na konci ještě povinná tečka v podobě břicha a pak už hurá do sprchy, nacpat se a hlavně ke skriptům z matiky (ale to už je zas jiný příběh:))..

Pro člověka žijícího v Praze, pro kterého je cokoli kromě Prahy “venkov”. Nicméně pro obyvatele obce Želechovice nastal dnes den vyjímečný, protože rozhodli dost jednoznačně o odtržení od Zlína, ke kterému byly v dobách rudé barvy jako spádová obec násilně připojeny. Od osamostatnění si slibuju hlavně podporu želechovických sdružení a spolků, snad půjdou ve stopách velmi aktivních hasičů:). Dost velký problém se skýtá ve funkci starosty. Z pohledu obyčejných lidí má starosta tak vysoký plat,  že se okamžitě stává terčem závisti a nevraživosti.  Na druhou stranu, z pohledu lidí, kteří mají dostatek znalostí, dovedností, zkušeností (a taky známostí…)  je nabízená finanční částka nezajímavá, protože si mohou při výše jmenovaných schopnostech vydělat víc, aniž by byli někomu pořád na očích. Jedinou šancí je nějaký patriot, kterému půjde víc o rozvoj obce než o vlastní profit (takový lidé existují v pohádkách, ale v realitě ?).  No uvidíme.  Na Sokolovně v těchto minutách probíhá za účasti mých rodičů, známých a mnoha kamarádů vyvrcholení “zábavného večera”, já místo toho musim sedět na koleji v místnosti s prázdnou lednicí a zahajovat soustředění na písemku ze statistiky. Ach jo..

V únoru se ozvali kamarádi z Jaderky s nabídkou lyžování ve Francii. Termín ideální- poslední týden v březnu, destinace super- ve Francii sem eště nikdy neridoval, když k tomu připočtu fakt, že mi zbylo pár peněz z letní brigády,tak to byla jasná volba. On ten zájezd byl dost zajímavý. Cestovka Cekare má akci zvanou “Kolo štěstí”, kde si vyberete pouze termín a počet účastníků, cestovka vám oznámí středisko pár dní před odjezdem, tj. akce vhodná pro lidi, kteří nejsou nějak vyhranění či zaujetí proti konkrétnímu místu.

Já, Bára, Aleš a Jitka jsme dostali do vínku středisko “Puy Saint Vincent”. Malé, málo černých sjezdovek, nicméně vhledem k tomu, že jsem měl plán se učit jezdit na snb, mi to ani tak moc nevadilo. Cesta do Francie autobusem bylaúmorná, no přece jen sme tam nakonec dojeli. Následoval suverénně nejpříjemnější týden tohoto roku. Ubytování dostáváme přiděleno přímo v areálu, tři metry od lyžárny sjezdovka:) Zájezd byl objednaný na 6 dnů lyžování, no na místě se dovídáme, že budeme lyžovat dnů sedm. Na sjezdovkách vládla skutečně rodinná atmosféra, navíc byly téměř liduprázdné. Druhý den je moje vázání napadrť, no díky velmi příjemné paní delegátce, která se mnou strávila hodinu v servisu a celou tu dobu se zubila na chlápka, co mi to opravoval, mě to skoro nic nestálo. Náš hotýlek pořádal pro návštěvníky různé akce, jako třeba chlastání svařáku zadara:) nebo večerní ježdění po sjezdovce na nafukovací pneumatice. Když k tomu připočtu francouzké víno a sýr…

Celkem mě překvapila všeobecná tolerance trávy a hašiše, ještě o dost větší než u nás, prostě bylo uplně normální, když si mladí Frantíci při čekání na lanovku ubalili Cornetto (špeka) a nikomu to nepřišlo ani trochu divné.

V centru dění, aspoň na chvilku. Jak říka Mira: “kdyz se odtrhava dvoutisicova obec, uz je to docela mazec…vetsinou se otrhavaji ruzne diry o par baracich”

FOOS TURNAJ Zelechovice

V Želechovicích se dne 29.12.2007 uskutečnil skvělý turnaj ve stolním fotbálku.
Startovní listinu tvořilo nakonec 20 týmů. Obsazení bylo velmi bohaté. Od zkušených starých harcovníků z Mordoru a Horní Lhoty až po třináctileté zlínské sperminátory. Viděl jsem mnoho neznámých tváří a neznámých týmů, což zaručovalo velkou variabilitu a mnoho zajímavých zápasů mezi soupeři, kteří se navzájem vůbec neznají.  Rozlosovaly se dvě skupiny po desíti týmech, do pavouka šli první čtyři. No a já jsem pocítil strach, že nepostoupíme. Do skupiny k nám byli přiřazeni mimo jiné “Brothers in Arms” z Nivnice:(. Zápasy se nám vcelku dařily a nakonec se nám podařil postup ze třetího místa po sedmi vítězstvích a dvou prohrách (Brothers in Arms, Delikvents). Rozhodně stojí za zmínku, že do druhé fáze nepostoupil kromě Antiplayers ani jeden tým ze Želechovic navzdory hojné účasti želechovských hráčů. To je moc velká škoda. Sliboval jsem si hodně především od Sliwovice, to byl v mých očích černý kůň turnaje, kterého jsem pasoval do pátého místa i přes kvalitně nabitou startovní listinu.Stabilně se zlepšující formu naneštěstí postupem do nepotvrdili B.F.U. Překvapil mě smíšený tým z Želechovic Plotek, nepostoupili jen tak tak. No v každém případě, celková úroveň jde nahoru, pokud daná tendence vydrží i tento rok, tak si dovedu představit minimálně jeden želechovický tým kvalitně reprezentující v lize. No pojdme zpátky k pavoukovi.
Od začátku druhé části turnaje bylo všem jasné, že jen nějaká velká náhoda by mohla dvěma týmům z Nivnice překazit zálusk na první místa. Šance antiplayers byli vzhledem k výsledkům v základní části malé. Nicméně, zápas od zápasu jsme se zlepšovali a tím zvyšovali naše naděje na pohár(ek). Ve dvojitém pavoukovi antiplayers sehráli dvě klíčová utkání proti neznámým soupeřům, které otočili ze stavu 0:1 na 2:1, bohužel, Mordor z Nivnice nám nedal ani nejmenší šance a tím na nás zůstalo třetí místo. Divil jsem se špatné formě bratrů z Horní Lhoty, kteří nepředvedli nic extra a skončili daleko za očekáváním.
Tři stoly byly pro dvacet týmů tak akorát. Každý tým si zahrál minimálně s devíti soupeři. O proviant bylo díky “Cukrárně” postaráno. Dle mého úsudku vše proběhlo hladce a bez problémů.
Turnaj byl díky sponzorům a hlavně díky obětavému organizátorovi Filipu Machulovi moc kvalitně připravený a za to patří můj respekt a dík.
Už se těším na další

Jedni z účastníků našeho turnaje v Želechovicích vytvořili krátký sestřih z akce:
KS Trans Cup

Webové stránky jsou bezesporu nástrojem rychlého a efektivního šíření různorodých informací. Nedá mi to, abych nepoukázal na porovnání v množství aktualit a novinek na hlavní stránce Fakulty Jaderné a Fyzikálně Inženýrské ČVUT a Institutu Ekonomických Studií na UK .

Období od 1.12.07 do dneška

FJFI 3 zprávy, aktuality

IES 19 zpráv, aktualit

Navíc samozřejmě neberu v potaz, že na první zmíněné škole je mnohem více studentů. U nás ve škole mně hodně věcí vadí, ať už neuvěřitelně dlouhé opravování písemek v případě některých vyučujících či nefunkčnost gmailu na školních počítačích, no ale internet jako prostředek pro informování studentů se používá hojně, a to je moc dobře.