seřazeno dle priority
1. udržet si dobré vztahy s rodinou, Bárou a kamarády
2. zvládnout naplánované studijní činnosti
3. udělat pořádný útok na fyzičku, zničit obrovské tukové polštáře reprezentující miliony zákusků snědených přes Vánoce
4. zlepšit se ve fotbálku, pozvednout antiplayers
Ve významných dnech by se měly dít významné události. Proto na letošní Štědrý den naplánovala výkonná rada Posilovny Želechovice velkou soutěž ve fyzické zdatnosti. Účast předčila o 25% naše optimistická očekávání. Na programu byly tři disciplíny: benchpress s váhou 54kg, shyby na hrazdě a sedy lehy za jednu minutu. Výsledek dopadl dle očekávání, s akcí všichni účastníci projevili spokojenost a proto se bude určitě přístí Štědrý den opakovat.
Results:
Závodník bench shyby sedy-lehy celkové pořadí
Filip 25 15 37 4.
Jarin 46 16 44 2.
Paja 28 14 42 3.
Zdeňa 38 17 56 1.
Tomáš 42 8 32 5.
Bohužel, poslední dobou jsem trávil příliš mnoho času v našem stověžatém hlavním městě a děj událostí v mém rodném bydlišti mi unikal mezi prsty. Dnes jsem byl s Filipem roznášet plakáty informující o plánovaném turnaji ve fotbálku a náhodou jsem se dozvěděl, že v Želechovicích vzniklo občanské sdružení, jež si za jeden z hlavních cílů klade odtržení od Zlína. Věc, o které jsem už od dětsví dost přemýšlel a vždy se mi velmi zamlouvala, tak začíná nabývat (byť jen trochu) reálných obrysů:). No musím se o tom ještě pořádně poinformovat, uvidíme, jak to všechno dopadne..
Foosballová liga Želechovice pořádá dne 29.12.07 (sobota) pohárový turnaj, který se tradičně uskuteční na sokolovně v Želechovicích. Prezentace týmů proběhne do 14 00. Samotný výkop bude ve 14 30. Hrají se dvojky na 3 stolech rosengart. Startovné je standartní a to 100CZK/dvojka. Přijďte se odreagovat, něco naučit a hlavně si zahrát! Těší se pořadatelé (M. Vala, T. Richter, F. Machula, P. Hait)
Jedním z nich je ruský trenér vzpěračské elity Boris Sheiko. Druhým můj kamarád z jaderky a amatérský powerlifter Kuba (aka Torgar). První zadal striktní plán. Druhý ho striktně dodržuje. Co se stane, pokud se mezi tyto dva borce připlete jeden těžký amatér ?
Na dnešní, páteční odpoledne jsem měl původně v plánu zúčastnit se turnaje v Ultimate pořádaného aktivními organizátory z IESu, no ale když jsem se dověděl, že bych mohl zajít s Kubou pořádně zacvičit, tak bylo rozhodnuto.
V průběhu rozcvičování jsem uviděl náš plán, papír s několika nadpisy (cviky) a pod každým z nich mnoho malých čísliček vyjadřujících počet sérií a opakování. Začali jsme na dřepech. Nevim, kolik sérií jsme odcvičili, no nicméně bylo to několikanásobně víc,než jsem zvyklý. Potom útok na prsa, hodně sérií a ještě více sérií. Následovaly opět dřepy, a to už sem byl fakt utahaný a ztratil pojem o čase. Jen si tak vzpomínám, že jsme končili u procvičování břicha.
Celkem nám to zabralo přes tři hodiny. Teď se už hezkou dobu nezvedám ze židle a jsem fakt rád, že nemusim nic nosit ani zvedat. Ten potréninkový pocit je vynikající, to je právě ten důvod, proč jsem na cvičení závislý. Někdo hulí travku, někdo skáče padákem a někdo má Sheika. Už se těším, jak půjdu s Kubou znovu..
-
Od svého narození jsem byl tím nejmladším v celé rodině, babičky mi to dávaly patřičně najevo, z čehož se samozřejmě dá náležitě profitovat:). No sestřenici se nedávno narodil klouček, který si to teď ještě asi neuvědomuje, nicméně započal další generaci naší rozvětvené rodiny a mě posunul do role stárnoucího strýce
-
Mladší kámoš Filip byl v posilovně vždy evidentně slabší než já. Už jenom ta představa, že by se to mohlo někdy změnit, byla absurdní. No, teďka vidím, že i absurdní představa někdy může nabýt více než reálných obrysů.
-
Hodně různých dětí a všelijakých dospívajících puberťáků mi začalo vykat. Co si tak vzpomínám, když já jsem někomu vykal, tak to znamenalo, že ten člověk mi připadal neuvěřitelně starší než já a naprosto dospělý.
-
V mém drahém Smaragdu (organizace pro volnočasové aktivity, převážně pro mládež) jsem už mnoho let působil v roli šťastného konzumenta, který se nemusí o nic starat, jen někam přijede, užije si precizně připravený program a zas odjede. Teď sem se ovšem posunul do role organizátora, který musí věnovat úsilí přípravě a organizaci všeho možného.
No jo, tak to vypadá, že se pomalu můžu jít zahrabat…
V sobotu jsem s Bárou navštívil jeden divadelní festiválek, shlédli jsme několik dost zajímavých vystoupení. Jedna hra pojednávala o lidech vězněných v koncentračním táboře a mě znovu napadla TA myšlenka, kterou se čas od času zaobírám. Na světě existuje skutečně velké množství lidí, kteří nemají přístup k pitné vodě, o dostatku jídla či dokonce přístřešku nad hlavou ani nemluvě.
No a na druhou stranu Vám někdo řekne: “Hele, do tý menzy na Jednotu radši nechoď, to jídlo se tam nedá jíst, no co bys chtěl, jídelna…”. No jo, s jídlem roste chuť. Mám trošku srandu z lidí, kteří jsou vybíraví v jídle, kteří říkají, že tu a tu práci by oni nikdy nedělali a to a to (levné) oblečení nikdy nenosili. Nechci hlásat, ať se vrátíme na stromy, jen si myslím, že by se měli někteří lidé z naší země občas zamyslet a uvědomit si, jak jsou moc a moc bohatí už jen díky tomu, že nijak a v ničem nestrádají.
Já si vážím každého rána, kdy se probudím zdravý a s vědomím, že snídaně je blízko:), protože vím, že obě tyto věci zdaleka nejsou samozřejmé
První školní víkend toho ještě nebylo moc na práci, tak jsme si s Bárou naplánovali výlet do země našich východních bratrů.
Bohužel, všechny lístky od Student Agency pro páteční ráno z Prahy do Bratislavy byly beznadějně fuč, tak jsem se musel spokojit s ČSAD (a zaplatit o 30% vyšší cenu za cestu starým, pomalým autobusem). V Brně přistupuje Bára a v 11 hodin přijíždíme do Bratislavy.
Bratislava má rozhodně svoje kouzlo, je tu pár věcí, které si zkrátka člověk zapamatuje, jako třeba dominanta hradu v centru města či restaurace umístěná nad mostem uprostřed Dunaje. Nicméně s Prahou tohle město srovnání skutečně nesnese. Velmi nepříjemně rozčarován jsem především z muzeí (Národní muzeum a muzeum umístěno v Bratislavském hradě), která působila dojmem, jako by je někdo před pár hodinami vykradl. I v tom “největším:)” centru panuje relativní klid, člověk si v klidu prochází uličkami aniž by se musel prodírat proti proudu davu turistů, pokud má hlad, tak si sedne do normálně vypadající restaurace a dá si něco k jídlu bez obav, že by ho to na měsíc zruinovalo (vyprážaný encián podpořený pivem mě přišel na malinko víc než 100 SK). Dost pesimisticky působí sídliště Petržalka, obrovské množství paneláků, už na první pohled s nedostatkem hřišt a zeleně.
Další dva dny jsme strávili v Topolčanech a hlavně Solčanech (http://www.obecsolcany.sk/), senzační to slovenské dědině kde lidé drží pohromadě, pořádají spoustu všelijakých akcí a taky si nosí v srdíčku, z které dědiny že to pochází. Doufám, že to tak u nás v Želechovicích někdy bude taky.
Dost na mě zapůsobilo slovenské pivo Topvar (Topolčany), které je velmi chutné a ne moc drahé, všem neabstinentům doporučuju, doufám, že se to čepuje aj někde u nás.