Pája`s blog

Od středy jsem tělu nedopřál žádnou náročnější sportovní aktivitu, tak bylo dnes hezky odpočinuté a tudíž připravené na mučení, jehož průběh se mi zrodil v hlavě během poledne.  Po vydatném obědě (těstoviny, vajca, sýr) balím batoh a vyrážím do posilovny. Při cestě mi probleskne dvakrát hlavou, že su magor, protože nikdo jiný by se dobrovolně nezavíral do místnosti plné zpocených chlapů ve starých natržených tričkách (na Větrníku je dobrá posilovna:), skutečných posiloven je v Praze jako šafránu, jsou mnohonásobně přetlačeny tzv. fitness centry, která lákají návštěvníky pod sliby zlepšení postavy, žel o skutečné železo v podobě těžkých jednoruček tak člověk moc nenarazí, o kleci na dřepy ani nemluvě. No dost už kritiky. Praha se mi prostě asi nikdy líbit nebude.

V posilce je jen pár lidí, vesměs se od vidění známe, všichni se vzájemně povzbuzujou, pohoda:) Já uléhám na benchovou lavici a provádím první sérii. Potom druhou, třetí, čtvrtou…. Tělo je odpočinuté, tak reaguje skvěle, ani známka únavy.  Na poslední sérii se nechávám radši jistit, a prsní svaly dostávám do stavu šoku.  Dál jsou na řadě dřepy. Momentálně jsem zvyklý je cvičit na multipressu, abych moc nešidil techniku. Po třech sérkách s překvapením zjišťuju, že můžu přidat závaží nad plán:) Následují přítahy v předklonu, kde již cítím únavu z mnoha nekonečných sérií dřepů, pátou sérii dokončuji s obtížemi. V místnosti se místo trapného techna začíná linout z reproduktorů hlasitá a hlavně “uřvaná” rocková hudba a já se pomalu dostávám do stavu, který je mi tak dobře znám z šílených tréninků absolvovaných v želechovické činkárně. Přichází na řadu ničení ramen v podobě toho nejklasičtějšího cviku na ně, tj. tlaky s jednoručkama vsedě. Dal jsem si šest sérií do mrtva. Už se mi dělají mžitky před očima trošku, po těžkých dřepech se totiž nahrne krev do hlavy  a to pak v následujících desetiminutovkách způsobuje takové zajímavé stavy. Už chci jít pryč a dát si banán a tvaroh, ale lidi okolo mě motivujou ještě k pokračování. Dneska nebyla v posilce žádná holka. To je výhoda. Když jsou tam samí chlapi, tak je to prostě o dost jiná atmosféra, no a hlavně se nikdo nestydí za to, že se občas trochu hlasitě projeví a zařve si, když mu dochází šťáva u posledního opakování. Beru si z-osu, nakládám od oka závaží, aby toho bylo “tak akorát” na pět sérií, a se super pocitem, že už mi dochází síly a já su přitom ochotný pořád bojovat, dělám jedno opakování za druhým. Na konci ještě povinná tečka v podobě břicha a pak už hurá do sprchy, nacpat se a hlavně ke skriptům z matiky (ale to už je zas jiný příběh:))..

Tento článek byl publikován dne 24. 5. 2008 (Saturday) v 10:50 pm v rubrice ruzne. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.